Opět sázím. A opět na soupeře.

Tak jako každoročně při hokejovém mistrovství světa, také letos opět sázím na výsledek zápasů, kde hraje české mužstvo. A jako vždycky, sázím zásadně na soupeře.

Přestože sázení na soupeře leckdo považuje za zločin odpovídající vlastizradě, mám na tuto věc jiný názor. Je to vlastně rozložení rizika. Pokud bych vsadil na český tým, při výhře bych se sice radoval i z finanční výhry, ale prohra by bolela o to víc. Takto je to naopak.

Protože naši hokejisté nedrtí své protihráče, naopak leckdy zaváhají a prohrají (často i s papírově slabším soupeřem), jeví se mnohem výhodnější si vsadit právě na soupeře. Když naši vyhrají, sice přijdu o vsazené peníze, ale to je jen drobná nepříjemnost oproti výhře našich hokejistů. Pokud naopak prohrají, peněžní výhra aspoň částečně kompenzuje tento nepříjemný fakt.

Prostě na sázení na soupeře nevidím nic špatného, naopak ho považuji za vynikající věc. Dělám to tak nejen u hokeje, ale i u fotbalu. Tedy jen u významných zápasů, jako jsou zápasy na nějakém mistrovství. Jen mě mrzí, že na řadu zápasů jsem si nevsadil, například na zápas proti Ghaně na fotbalovém MS 2006. Nebo na finálový zápas hokejového MS 2006 proti Švédsku. Ale takový už je holt život a člověk občas zapomíná - i na mnohem důležitější věci.